Historické video z minulosti společnosti »

dodací podmínky Incoterms v mezinárodním obchodě

Dodací podmínka určuje povinnosti prodávajícího a kupujícího, které souvisejí s dodávkou a převzetím zboží.

TÉMA: DODACÍ PODMÍNKY, INCOTERMS, PŘECHOD RIZIK, MEZINÁRODNÍ OBCHOD
 

Mezinárodní výkladová pravidla INCOTERMS

Soubor mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS je připravován a vydáván Mezinárodní obchodní komorou v Paříži. Použitím těchto mezinárodních pravidel je možné vyhnout se nejistotě odlišných výkladů různých dodacích doložek v různých zemích. V současné době stále běžně používané znění pravidel bylo vydáno v roce 2000. Toto vydání již zohledňuje moderní trendy v mezinárodním obchodě. Jedná se zejména o dynamický rozvoj elektronických výměn dat, využívání systému EDI, o změny v oblasti mezinárodní přepravy a o liberalizaci mezinárodního obchodu.

INCOTERMS jsou vydávány od roku 1936. Další změny a dodatky byly publikovány v letech 1953, 1967, 1976, 1980, 1990, 2000 a 2010. Vydáním nové verze pravidel starší verze nezanikají. Proto je nutné u jednotlivých dodacích parit uvádět rok vydání INCOTERMS, kterými se hodlají strany kupní smlouvy řídit, např. INCOTERMS 2000 nebo INCOTERMS 2020.

INCOTERMS nemají povahu právní normy a závaznými se stávají pouze tehdy, jestliže se na ně strany kupní smlouvy výslovně odvolají v textu smlouvy. INCOTERMS určují pouze vztahy mezi prodávajícím a kupujícím. Vztahy k ostatním subjektům, např. k bankám, dopravcům nebo speditérům, musejí být řešeny formou jiných smluvních typů. Např. vztah k dopravci je upraven přepravní smlouvou, vztah ke speditérovi zasílatelskou smlouvou, vztahy k bankám např. smlouvou o otevření dokumentárního akreditivu atp. Je samozřejmé, že veškeré smluvní zajištění dané obchodní operace musí být v souladu s příslušnou dodací podmínkou v kupní smlouvě.

INCOTERMS neřeší otázku přechodu vlastnictví ke zboží, ale pouze otázku přechodu nákladů a rizik. Otázka přechodu vlastnictví ke zboží musí být vyřešena v kupní smlouvě zvlášť, a pokud tomu tak není, pak tyto záležitosti rozhoduje mezinárodní soukromé právo.

INCOTERMS vycházejí ze zásady určování minimálních povinností stran. Strany, pokud si to přejí, si mohou domluvit povinnosti širší. Výslovná ujednání v kupní smlouvě mají před ustanoveními v INCOTERMS přednost.

K základním povinnostem prodávajícího patří:

  • dodat zboží v souladu s podmínkami uvedenými v kupní smlouvě;
  • dát zboží kupujícímu k dispozici v čase a místě stanoveném v kupní smlouvě nebo v místě, které je obvyklé pro odevzdání takového zboží;
  • má-li být zboží baleno, opatřit na vlastní náklady potřebné balení, které kupujícímu umožní řádně zboží převzít;
  • vyrozumět kupujícího v přiměřené lhůtě o tom, kdy mu bude zboží dáno k dispozici;
  • nést výlohy s kontrolními úkony, které jsou nutné k tomu, aby kupujícímu bylo zboží dáno k dispozici;
  • nést všechny výlohy spojené se zbožím, dokud nebylo dáno kupujícímu k dispozici.

K základním povinnostem kupujícího patří:

  • převzít zboží v místě a čase stanoveném v kupní smlouvě;
  • zaplatit kupní cenu;
  • pokud si vyhradil lhůtu k převzetí zboží a/nebo volbu místa dodání a nedodal včas instrukce, pak musí nést výlohy a rizika tím vzniklá;
  • nést všechny výlohy spojené se zbožím od okamžiku, kdy mu bylo dáno k dispozici.

Dodací podmínka určuje zejména:

  • způsob, místo a okamžik předání zboží kupujícímu;
  • způsob, místo a okamžik přechodu výloh a rizik z prodávajícího na kupujícího;
  • další povinnosti stran při zajišťování dopravy, nakládky a vykládky zboží, průvodních dokladů, kontroly, pojištění, celního odbavení apod.

Dodací podmínka ovlivňuje podstatným způsobem výši ceny v zahraničním obchodě, protože určuje, jakou část nákladů oběhu spojených s dodávkou zboží hradí prodávající a jakou část kupující. Obecně platí, že čím delší je dodací podmínka, tj. čím větší část nákladů oběhu hradí prodávající, tím vyšší ceny může docílit.

Dodací doložky vznikly v obchodní praxi na základě obchodních zvyklostí (uzancí), které byly často používány nejednotně podle místních podmínek, a staly se tak brzdou pro rozvoj mezinárodního obchodu. V současné době v celosvětovém měřítku jednoznačně převládá používání mezinárodních výkladových pravidel INCOTERMS (International Commercial Terms). Pouze při obchodování na americkém kontinentu se můžeme výjimečně setkat s jinými pravidly, tzv. RAFTD (Revised American Foreign Trade Definition). Tato pravidla byla vydána v roce 1941, jsou tudíž značně zastaralá.

 Zdroj: „Mezinárodní obchodní operace“ vydané nakladatelstvím Grada Publishing. Autoři: Hana Machková, Eva Černohlávková, Alexej Sato a kolektiv. 

Co se změnilo v Incoterms® 2020 oproti Incoterms® 2010?

  • Doložka Incoterms® FCA (vyplaceně dopravci) nyní poskytuje kupujícímu možnost dát dopravci pokyn k vystavení námořního konosamentu prodávajícímu poté, co bylo zboží naloženo na plavidlo.
  • Náklady se nyní uvádějí centralizovaně v části A9/B9 každé doložky Incoterms®
  • Doložka CIP (přeprava a pojistné placeny do) nyní vyžaduje alespoň pojištění s minimálním krytím podle klauzule Institute Cargo Clause (A) (krytí všech rizik, pokud se subjekty nedohodnou jinak).
  • Doložka CIF (náklady, pojištění a přepravné) vyžaduje alespoň pojištění s minimálním krytím podle klauzule Institute Cargo Clause (C) (krytí vyjmenovaných rizik, pokud se subjekty nedohodnou jinak).
  • Doložky Incoterms® Vyplaceně dopravci (FCA), S dodáním do určitého místa (DAP), S dodáním do místa vykládky  (DPU) a S dodáním clo placeno (DDP) nyní zohledňují, že zboží může být přepravováno bez zapojení třetího přepravce, jmenovitě použitím vlastních dopravních prostředků. 
  • Doložka S dodáním do terminálu (DAT) se změnila na položku S dodáním do místa vykládky (DPU), aby bylo jasné, že cílovým místem může být jakékoli místo a ne jen "teminál".  
  • Incoterms® 2020 nyní explicitně přesouvají zodpovědnost za bezpečnostní požadavky a související náklady na prodávajícího. 

 

Leták Incoterms® 2020 ke stažení zde.